Categories

A sample text widget

Etiam pulvinar consectetur dolor sed malesuada. Ut convallis euismod dolor nec pretium. Nunc ut tristique massa.

Nam sodales mi vitae dolor ullamcorper et vulputate enim accumsan. Morbi orci magna, tincidunt vitae molestie nec, molestie at mi. Nulla nulla lorem, suscipit in posuere in, interdum non magna.

Anténa

(8.9.2004, 12:00)
1. Marně vzpomínám co napsat do této rubriky. Asi si nevzpomenu na to, co jsem v poslední době zapomněl, ale pokusím se tady v pár řádcích shrnout příběh, co mi nedávno vyprávěl náš kamarád ze CB (dejme mu jméno Jarda), účastník oné expedice. Tento příběh bych tady zveřejnit chtěl už z toho důvodu, že určitě stojí za zveřejnění. Nebudu zde uvádět pravá jména, názvy, atd. a obsah jsem trochu upravilo (okořenil), aby to bylo ještě zajímavější.
Byl tady nápad vyjet někde na kopeček a trochu se zviditelnit. Padlo poslední slovo a kóta, datum i čas byl určen. Po vyřízení potřebných povolení a sehnání člověka (Jarda), který by jel s Pepou se mohlo v onen den vyrazit. A tak se jelo. Všude byly gumové patníky, a když viděli četníky tak jen ožralé. Motor již přestárlého vozu v pohodě a tiše klapal. „Táto kóta je super a určitě uděláme hodně spojení.“ říká Pepa. — „Jo jasně, hlavně že máme vše a bude zábava.“ odpověděl mu Jarda. Cesta ubíhala rychle a když konečně dorazili na onu kótu Pepa si oddychl, že auto tu cestu vydrželo. Vystoupili z auta. Byl krásný podvečer a pohled na široké okolí byl ještě krásnější a to nemluvím o tom, že měli sebou ještě dalekohled. To byl pak pohled dolů na okolní krajinu. No prostě bylo vidět od severu k jihu přes východ až na západ. To jen pro vysvětlení pro ty, kteří ještě nikde a nikdy na kopci nebyli. Tak neseďte doma a vyjděte někam do přírody (nezapomeň ručku, nebo PMR-ku).
Ale abych se vrátil zpátky k našemu příběhu. Po nabažení okolní krajiny byl čas připravit vše potřebné k vysílání. Poskládal se stožár, připravil kablík a ejhle. Ono není dát co, na ten stožár a kablík kam se připojí. Kde je anténa přeci se nemohla ztratit, a tak se hledá pod sedačkami, v kufru, kolem auta, ale anténa nikde. Pepa vzpomíná kam 1,5 metrů dlouhé díly antény uložil. Vzpomínal marně on je totiž do auta vůbec nedal. No prostě zapomněl anténu doma. „To je průser, co teď!?“ říká Pepa, „no nic ještě že mám tu magnetku na autě.“ Jarda to nemohl vydržet a začal se Pepovi smát, „Ty sklerotiku jeden.“ a vzápětí někam zmizel. Expedice tedy vysílala z magnetky a vzhledem k výšce kóty i z ní to lítalo.
Dopadlo to dobře až na Jardu ten se tam tenkrát zlískal jak to prase a Pepa ten se chytá za hlavu ještě dnes. Mimo jiné je členem CBCS, a to určitě zaslouženě.
Zapomínat je zdravé a ta se staň ještě dnes členem Clubu sklerotiků.
S pozdravem Váš příznivec
Ps: Nestyď se za to že zapomínáš!!!

Comments are closed.